Kdysi se žertem označoval pracující penzista jako „prdůch“. Označení lidí, kteří se k odchodu do důchodu ještě neodhodlali, nebo byli zaměstnavatelem přemluveni k pokračování, protože „bez nich by to tady nefungovalo“. Dnes toto označení ztratilo svůj žertovný nádech a stalo se pejorativním označením lidí, kteří celý život dřeli a přesto jim dnes stát je ochoten vyplácet jen minimální pravidelné měsíční částky – tedy penze.
Mladý pohled
V očích mladých lidí, zvláště pravicového zaměření a z vyšších společenských vrstev, se takový člověk mění z “losera“, či „socky“ na přímo třídního nepřítele, příživníka, vysávajícího státní rozpočet, z něhož se pak už nedá vysávat tolik peněz na předražené státní zakázky. A tím uvědomělí pravičáci, starostliví o naši zdravou ekonomiku, přicházejí o štědré zdroje svých zisků. Z mile shovívavé úsměvné zkratky se dnes stal nenávistně, hrubě znějící a se záští vyslovovaný „prdůch“ – symbol původce všeho svinstva v naší rozkradené republice, zloděje pracovních míst, ujídače ze společného krajíce.